»
Zpět na seznam článků
K čemu máme emoce?
Slovo emoce je používáno k označení pocitů a s nimi spojených myšlenek, psychických a fyzických stavů, ale také řady pohnutek k určitému jednání. Sám kořen slova emoce pochází z latinského "motere", jež znamená "pohybovat se ". I z významu slova je tedy patrné, že tendence jednat je obsažena v každé emoci. Že emoce vedou k činům vidíme nejjasněji při pozorování dětí.
Každý cit má v našem emočním repertoáru nenahraditelnou úlohu a každá má emoce má svůj Charakteristický biologický projev. Nastartuje celou řadu rozsáhlých změn, které probíhají v těle, v němž začne tato emoce převládat. Např. hněv nás připravuje na reakci typu "boj" a tak zvyšuje krevní průtok v rukou, zrychluje srdeční frekvenci a spouští náhlé vyplavení hormonů do krevního oběhu, které umožňují rychlou a fyzicky náročnou reakci. Naproti tomu strach umožňuje reakci typu "útěk" a vyvolává nahromadění krve v kosterním svalstvu, hlavně v dolních končetinách. Obličej zbledne a tělo na okamžik ztuhne. Hormony, jež jsou vyplavovány do těla navodí celkové napětí a ostražitost. A tak bychom mohli pokračovat i s ostatními emocemi. Netřeba dodávat jak škodlivý je pro naše tělo dlouhodobý trvalý stres.
Další funkcí, které nám emoce zprostředkovávají, je proces učení a pamatování. Emoční centra našeho mozku, ve kterých se tvoří emoce , jsou zároveň centrem emoční paměti a tedy samotného smyslu pro citový význam událostí. Při stresu, úzkosti nebo chvílích radostného vzrušení dojde k podráždění emočního centra úměrně silně prožívané emoci a tomuto podráždění odpovídá i paměťový otisk. Tento systém tvorby citových vzpomínek evolučně sloužil k zapamatování nejvíce ohrožujících a nejpříjemnějších zážitků, důležitých pro přežití.
Vytvořeno: 7.12.2008
