»
Zpět na seznam článků
Anatomie vzteku.
Schopnost udržovat stresující emoce pod kontrolou vědomí je klíčem k uspokojivému citovému životu. Život bez vášně by byl bezbarvý a chudý, ale vymknou-li se emoce vědomé kontrole, jsou přehnané a dlouhodobé, stanou se chorobnými.
Ze všech emocí, kterým lidé chtějí uniknout, je zloba tou nejtvrdošíjnější. Nejsnadněji podléháme právě vzteku. Na rozdíl od smutku nám vztek energii dodává, stimuluje nás. Univerzální příčinou hněvu je pocit ohrožení. Nemusí to znamenat přímé fyzické nebezpečí, ale dnes mnohem častěji symbolické ohrožení naší důstojnosti nebo sebeúcty. Vznikají dva druhy reakce. První část reakce na vjem je uvolnění přívalu energie pro jeden rozhodný čin. Zároveň se v těle vytvoří napětí. Toto napětí trvá mnohem déle než počáteční příval energie, někdy i několik dní. Tento stav zvýšené podrážděnosti způsobuje, že jsme mnohem snadněji vyprovokovatelní. Všechny druhy stresu tak snižují práh pro vznik vzteku. Každá další vlna zlosti, která přijde dřív než předchozí odezní, je silnější a intenzivnější. Největší zuřivost v nás dokáže vzbudit řada menších podnětů, jdoucích po sobě v krátkém sledu.
Katarze, vybití vzteku, je nezřídka považována za způsob,jak se této emoce zbavit. Pokud dáme vzteku volný průchod, zmenšíme ho tím jen málo, přestože nám takové chování může přinést uspokojení. Mnohem účinnějším prostředkem je ztišení rozptýlením, kdy je pozornost odpoutána od příčiny vzteku a naruší se sled myšlenek, které jej přiživují.
Vytvořeno: 21.1.2009
